Je tomu už dávno, co zdejší prostředí bylo plné lidského života. To Jemčina se nazývala Štihov nebo také Štítov a na cestě nad Vámi klepalo o zem koňské podkoví a nimrodi pánů z Hradce naháněli divokou zvěř místními lesy. Tou dobou se nedaleká řeka jmenovala Včelnice nebo také Velhartický potok a lesy byly plné zvěře. Až jednou silná větrná smršť 26. Července roku 1822, dusot koní umlčela a umlčela i šumný les. Škoda byla tak obrovská, že ještě za dvacet let nebylo všechno dřevo odstraněno a nezbylo, než postavit na místě, kde jste se právě zastavili Hamr. Z jemčinských lesů dříví nebylo možné dostat a tak se likvidovalo pálením v milířích a hamrech. A tak se domníváme, že touto dobou zde vznikla malinká lesní studánka na Holenském potoku.

Věděli jste, že i voda umí povídat? Je krásné počasí a Vy jdete vyhřátým lesem, voňavým po malinách a houbách a najednou uslyšíte slabounké zvuky. Rozhlédnete se kolem a okolo, zhluboka se nadechnete čerstvého vzduchu, zaposloucháte se a zjistíte, že ten krásný hlásek patří docela malé studánce zde v Jemčinských lesích. Posečkej zde chvilku, zavři oči a zaposlouchej se do zvuků. Slyšíš, jak les šelestí? Dýchej zhluboka. Vzduch je krásně svěží a voda v této studánce je studená a krásně svěží.